Oční i zrakové obtíže při práci na počítači bývají označovány různě, jako např. syndrom digitální únavy zraku či syndrom počítačového vidění.

Digitální únava zraku je často označována za epidemii 21. století. Je toto označení adekvátní a co si pod ním vlastně máme představit?

Digitální éra, kdy se používání nejrůznějších typů digitálních zařízení (počítačů, tabletů, mobilů, televizí atd.) stalo nedílnou součástí každodenního života, s sebou přináší určité problémy mající vliv na zrak. Oční i zrakové obtíže při práci na počítači bývají označovány různě, jako např. syndrom digitální únavy zraku či syndrom počítačového vidění. Mnohahodinová práce na monitoru v klimatizovaných místnostech bývá označována také jako tzv. kancelářský syndrom. Obecně lze říci, že na vznik digitální únavy zraku mají vliv některé faktory jako stav samotného lidského oka, okolní prostředí, obrazovka digitálního zařízení i samotný uživatel.

Rovněž nesprávné uspořádání pracovního místa může být příčinou zdravotních problémů při práci na počítači, jako jsou bolesti zad nebo za krkem.

Kdo patří mezi rizikovou skupinu a jaké jsou příznaky?

Tento problém se týká všech uživatelů digitálních obrazových zařízení, které využívají při studiu, práci či volnočasových aktivitách. Opakující se námaha očí související s prací na počítači může být doprovázena některými příznaky jako únava a bolesti očí, pocitem pálení a podráždění, rozmazaným viděním a suchostí. Rovněž nesprávné uspořádání pracovního místa může být příčinou zdravotních problémů při práci na počítači, jako jsou bolesti zad nebo za krkem.

Na vině jsou, již dle názvu, digitální technologie. Jak přesně tyto vymoženosti moderního světa působí na naše oči?

Jestliže člověk upírá dlouhodobě zrak na monitor nebo displej, které se nacházejí blízko očí, zapomíná mrkat a namáhá v oku systém, který mu umožňuje vidění do blízka, tzv. akomodační systém. Zaostřovací systém je tak více přetěžován a tento stav může vyústit ve zvýšený nárůst krátkozrakosti, a to i u dětí, které využívají digitální zařízení nepřiměřeně, ať už mnoho hodin, nebo drží displeje blízko očí. Kromě očních a zrakových potíží může mít „digitální uživatel“ problémy související s nevhodnou polohou těla při práci s displejem.

Lze se těmto komplikacím v dnešní době vyhnout?

Zcela vyhnout se lze jen v případě, pokud bychom tato zařízení nepoužívali, ale to je utopie.

Co byste poradila čtenářům, kteří již pociťují počáteční či pokročilé důsledky každodenního používání mobilních telefonů, počítačů, tabletů?

V případě problémů by si měl člověk nechat zkontrolovat zrak, zda nepotřebuje brýle, při suchosti očí používat umělé slzy, pravidelně přerušovat práci do blízka, věnovat se fyzickým aktivitám pokud možno bez digitálních technologií.