Nedávno jsem se dozvěděl, že kdyby se zvrásněná mozková kůra člověka vyžehlila, byla by velká asi jako větší pizza. Nabízím tedy podobné vysvětlení toho, co jsou autoimunitní choroby.

Imunitní systém je něco jako policie, která chytá ničemné jedince ve společnosti a zákeřné bacily, viry, špatné buňky a ničemné útvary v organismu.

     Imunitní systém je něco jako policie, která chytá ničemné jedince ve společnosti a zákeřné bacily, viry, špatné buňky a ničemné útvary v organismu. Autoimunitní choroba je něco podobného, jako když se policie během návštěvy čínského prezidenta obrátí proti pokojným českým občanům a čínských výtržníků si nevšímá. V organismu pak začne imunitní systém napadat vlastní tkáně.

     Proč to dělá? Je několik možností. Třeba že zákeřné bacily olížou klouby a imunitní policejní psi jdouce za pachovou stopou napadnou chrupavku a rozkoušou ji. V současnosti se však vynořují nové teorie. Od nepaměti s námi žijí miliardy mikrobů. Říká se jim dohromady mikrobiom. Bydlí všude, nejvíce ve střevech, kde jich je celkem půldruhého kila a co do počtu 1014. Starají se o zpracování potravy, o výrobu mnoha neurotransmiterů včetně posvátné molekuly serotoninu a o imunitu. Jsou tam jak hodné, tak potenciálně škodlivé bakterie, viry, plísně, kvasinky, houby i paraziti a žijí tam v rovnováze v jakémsi příměří.

     Jenže my jsme jim v posledních padesáti letech dali zabrat. Jednak je ničíme zneužívanými antibiotiky, jimiž je dnes promořeno naprosto všechno, jednak změnou stravy. Děti z Burkina Faso mají ještě zcela přirozené složení mikrobiomu ve srovnání s „dobře obstaranými“ dětmi z Florencie. Ale ty už mají sotva poloviční pestrost mikrobiomu a imunitní systém, který dbal o příměří mezi jednotlivými populacemi náhle nemá správný cíl a vrhá se proti vlastním tkáním.