Můžete prosím vypsat 5 nejzásadnějších lekcí, které Vás tato nemoc naučila?

  • Nemoc mě naučila sebelásce
  • Naučila mě věřit si a nestydět se za svůj názor
  • naučila mne vybírat si komu, a čemu věnuji svoji energii
  • naučila mne neodkládat rozhodnutí na vhodný okamžik
  • naučila mne změnit způsob uvažování

Jaké byly Vaše pocity, když Vám diagnostikovali rakovinu? Kam vedly Vaše první kroky?

Když mi oznámili, že mám v mezihrudí nádor, tak můj mozek zaplavil zmatek a šok. Druhý den ráno jsem se probudila s  pocitem prázdnoty a myslela jsem na to, že možná umírám. Bála jsem se, že je to konec mého života. Další kroky vedly asi po 10 dnech na hematonkologii, kde jsem sledována do dnes.

Co byste nyní udělala jinak a co byste doporučila těm, kteří se dostali do stejné situace?

Kdybych mohla pomyslně vrátit čas, tak bych si samozřejmě rakovinu odpustila. Chovala bych se k svému tělu lépe a chtěla bych mít myšlenky více na uzdě. Nežila bych hektický a stresující život plný zloby.  Vážila bych si více daru života. Rakovina mě v tomto velmi napravila a jsem vděčná za to, že mi pomohla nastavit si v sobě pomyslné zrcadlo. Vyhrála jsem nejenom zpět své zdraví, ale i vlastní myšlenkový souboj. Všem, kteří se dostanou do stejné situace, jako já, doporučuji nikdy neztrácet naději a postavit se ke vzniklé situaci čelem. Já měla štěstí, že se na nemoc přišlo brzy. Také doporučuji sdílet své pocity s někým, komu můžete důvěřovat anebo s psychologem. Pro mne byla rakovina taková emocionální houpačka a odbornou péči jsem vyhledala záhy po léčbě. A dobře jsem udělala.

Co Vám pomáhalo s nemocí bojovat? Jaké byly nejsložitější situace, do kterých jste se dostala?

Hodně mi pomohla kamarádka Adéla. Zpovídala jsem se jí ze všeho, co mě trápí a hodně se mi ulevovalo. Mojí velkou motivací k tomu vzchopit se a otřepat se z šoku byl můj syn.

Pomáhalo mi i odměňovat se za každou chemoterapii novou rtěnkou.  Bylo to příjemné rozptýlení. Chodila jsem s výrazně vybarvenými rty, holou hlavou a patřičně jsem si to užívala. Vlasy mi už dorostly, ale ve rtěnkách jedu dál. Za každou onkologickou kontrolu nebo vyšetření se jimi odměňuji..  Pro mě se stala rtěnka symbolem. Také mi velmi pomáhalo vaření, je to moje vášeň. Odpoutávalo mne od nemoci a dávalo mi pocit svobody.

Nejsložitější situace byly pro mne občas v nemocnici, kdy jsem nevěděla, co se mnou bude, co mě čeká za vyšetření, jak to bude celá léčba probíhat. Vše jsem pochytila až za pochodu. Těžké byly také chvíle plné depresí, úzkostí, nespavostí a agresivity. Musela jsem si nakonec pomoci léky na zklidnění. Tyto momenty střídaly i pěkné chvíle, kdy se mi dařilo vrátit se zpět na cestu a bojovat dál.

Kde jste nejvíce čerpala informace?

O lymfomech, tedy mé diagnóze, jsem si nejvíce četla na internetu.   Obecně jsem si o rakovině četla v knihách. Věnovala jsem se i studii čaker.

Doporučuji rodinám a přátelům nebrat si nic z toho osobně. Nikdy nejde o emoce namířené proti nim.

Jaké jsou vaše rady pro rodiny a přátelé pacientů? Co může okolí udělat pro zlepšení situace pacientů?

Rodině nezbývá než být shovívavá k člověku, který onemocněl rakovinou. Život nemocného člověka se totiž změní od základu. Smutek, obavy, lítost i vztek – to vše se v lidech s rakovinou mísí a to je potřeba dát nějak najevo. Rodina se musí připravit na nepřiměřené reakce, stejně tak i přátelé.

Doporučuji rodinám a přátelům nebrat si nic z toho osobně. Nikdy nejde o emoce namířené proti nim. Nemocnému dělá dobře, když má kolem sebe milující rodinu, někoho kdo mu bude naslouchat a nebude ho litovat. Také pomoc v domácnosti je na místě. Tělo je po chemoterapiích vyčerpané a po celou dobu léčby unavené. Nemocný potřebuje hodně odpočívat a nestresovat se.