Jak název napovídá, při této nemoci se objevuji různě dlouhá období deprese, mánie, někdy se přidružují psychotické fenomény jako poruchy myšlení, nezvyklé, ale zejména nesprávné myšlenkové konstrukty. Pokud se onemocnění objeví, bývá zpravidla celoživotní, definitivní vyléčení není možné, ale současnými přístupy jej lze zeslabovat, aby kvalita života pacientů byla vysoká.
 

Jak bipolární porucha vzniká?

Přesný mechanismus vzniku bipolární poruchy neznáme. Roli mají příčiny genetické, vrozené dispozice, chemismus mozku, komunikace mezi neurony v určitých oblastech mozku, specifické zánětlivé reakce neinfekčního původu. Svůj podíl na vznik nemoci má pravděpodobně vrozená porucha přizpůsobení se přirozenému rytmu střídání dne a noci (tzv. cirkadiánní chaos),  vlivy okolí, stres.

Roli mají příčiny genetické, vrozené dispozice, chemismus mozku, komunikace mezi neurony v určitých oblastech mozku, specifické zánětlivé reakce neinfekčního původu.

Jak se bipolární porucha (BP) projevuje

K základním příznakům depresivní poruchy patří nepřirozeně a bezdůvodně pokleslá nálada trvající déle než dva týdny, ztráta energie, ztráta vůle, nerozhodnost, sužující pochyby, pocit životního zmaru, neopodstatněné katastrofické vize, beznaděj, neschopnost radovat se z věcí, které dříve  přinášely radost: (např. jídlo, sex, hra, zábava), ztráta sebedůvěry. Sebevýčitky mohou postiženého přivést k sebevražedným úvaze, jako jediné cesty k možné úlevě. V méně typických případech se přidává naléhavé chování způsobené masivní úzkostí, neklid a agitovanost. Výjimkou nemusí být souběžné pokusy ulevit si zvýšenou konzumací alkoholu, která jinak pro postiženého není typická.  Mánie tvoří klinický protipól deprese. Pro pacienta je subjektivně příjemná, pro osoby v jeho okolí obtížně snesitelná. Pacienti jsou více komunikativní, řeční, sdílní, záhy se stávají hlučnými, obtěžujícími, v chování je nezodpovědnost, zvýšené riskování, špatný odhad rizika, neuvážené finanční investice, zadlužování, ztráta sexuálních zábran.  Přidružit se může jistý stupeň nejapného chování, nabubřelost, neopodstatněné sebevědomí, naprostá ztráta sebereflexe. Běžná je malá potřeba spánku, hyperaktivita, chybovost, nadměrná kritičnost k ostatním, sklon k jízlivosti. Ke smrti může dojít z vysílení organismu, následkem zvýšeného riskování (např. rychlá jízda autem), experimentováním s drogami, jejichž užívání nejsou v době zdraví pro pacienta typické.
 

Jak se BP diagnostikuje?

V současnosti nemáme k dispozici žádná laboratorní vyšetření ani zobrazovací metody, kterými by se dala BP poznat. Spoleháme se na pozorování klinických příznaků,  strukturovaný rozhovor s pacientem, informace z okolí: přátel, rodinných příslušníku, kolegů, výjimečně mohou být užitečné policejní záznamy apod. Mezi pomocné diagnostické metody patří sebeposuzovací dotazníky a dotazníky, které vyhodnocuje lékař. Konečná diagnózu stanovuje zkušený psychiatr po bedlivém uvážení.

Pacienti jsou více komunikativní, řeční, sdílní, záhy se stávají hlučnými, obtěžujícími, v chování je nezodpovědnost, zvýšené riskování, špatný odhad rizika, neuvážené finanční investice, zadlužování, ztráta sexuálních zábran.

Mohu bipolární porucha poznat sám na sobě?

Většina osob dovede rozeznat zda má či nemá psychickou potíž, běžně každý z nás občas pozoruje nespavost, napětí, smutek, trému apod.  S psychickými poruchami je to trochu složitější, a tzv. sebediagnostika může být ošemetná. V úvahu je potřeba brát mnoho okolností, časové hledisko, nutné je vyloučit některé poruchy osobnosti apod. K dispozici jsou tzv. sebeposuzovací dotazníky, ale ty mají pouze orientační hodnotu.  Stanovení správné diagnózy patří do rukou odborníka - lékaře se specializací v oboru psychiatrie.
 

Jedná se o časté onemocnění a je BP dědičná?

Prevalence BP je asi 1,3 %, to znamená že poruchou trpí trochu více osob než jeden ze sta. Mírnějšími, ne plně vyjádřenými formami nemoci mohou dle některých epidemiologických studií trpět skoro 3 % populace. Výskyt poruchy nesouvisí s pohlavím, vzděláním, finančním zázemím ani s geografií. Onemocnění je dědičné, a zdá se, že patří k psychický poruchám s největším podílem dědičnosti vůbec. V psychiatrii ještě nejsou známy biomarkery, avšak již jsou známy rizikové faktory. Mezi nejvýznamnější rizikový faktor pro rozvoj bipolární poruchy patří pozitivní rodinná anamnéza.
Je-li stižen jeden z rodičů bipolární poruchou je pravděpodobnost výskytu bipolární poruchy u potomků 10 %, dalších cca 20 % potomků onemocní depresivní poruchou a dalších cca 30 % jinými psychiatrickými poruchami. Asi jen 30 % potomků zůstane zcela zdrávo. Potomci rodičů s BP tak tvoří velmi rizikovou skupinu budoucích pacientů.

K základním příznakům depresivní poruchy patří nepřirozeně a bezdůvodně pokleslá nálada trvající déle než dva týdny, ztráta energie, ztráta vůle, nerozhodnost, sužující pochyby, pocit životního zmaru, neopodstatněné katastrofické vize, beznaděj, neschopnost radovat se z věcí, které dříve  přinášely radost: (např. jídlo, sex, hra, zábava), ztráta sebedůvěry.

Jak se bipolární porucha (BP) léčí?

Léčbu dělíme na akutní a dlouhodobou - udržovací. Mezi hlavní léky patří sůl alkalického kovu - lithia, některá antiepileptika, např.  lamotrigin, karbamazepin a kyselina valproová, dále některá antipsychotika (olanzapin, risperidon, aripiprazol), výjimečně antidepresiva,  zřídka také blokátory kalciových kanálů a  jiné další látky, které mají spíše výzkumný charakter. Přechodně lze k symptomatické léčbě použít léky na snížení úzkosti (anxiolytika) nebo pro navození spánku (hypnotika).

Při akutní léčbě se snažíme mírnit manické nebo depresivní nebo smíšené příznaky, cílem dlouhodobé léčby je snížení frekvence jednotlivých epizod - jejich prevence.  Účinnost obou léčeb je zásadní.  Pacienti, kteří nedosáhli úplné úzdravy - remise a nadále trpí zbytkovými, příznaky mají vyšší riziko, že je akutní vlna nemoci opět brzy zasáhne v plné míře.

Přetrvávající zbytkové příznaky jsou: nekvalitní spánek, drobné či větší úzkosti, nesoustředěnost apod. Zhoršují přirozeně zhoršují fungování pacientů, mají negativní vliv na jejich pracovní výkonnost, vztahy, fungování v domácnosti. Navíc mají vyšší riziko, že se jejich nemoc stane k léčně rezistentní, což znamená, že léky, které jim dříve pomáhaly, už v jejich případě nebudou tak účinné.

Pacienti s jednou až maximálně pěti předchozími epizodami mají o 40 % vyšší pravděpodobnost, že budou dobře reagovat na léčbu ve srovnání s pacienty, kteří měli deset a více epizod. Rezistence k léčbě je tedy přímo závislá na frekvenci afektivních epizod.

Opakované afektivní epizody mohou způsobit negativní změny v mozku. Manické a depresivní epizody snižují hladinu neurotrofického faktoru, což je látka chránící nervové buňky před poškozením. a podporující jejich větvení. Každá epizoda mánie nebo deprese má negativní vliv na mozek. , což je mimo jiné měřitelné i některými zobrazovacími metodami, Výsledek může znamenat, že pacienti jsou méně odolní proti stresu. Zvýšený počet depresivních epizod je spojen s větší kognitivními potížemi,  narušeným fungováním, komorbiditami, a vznikem demence v pozdějších fázích života. Vzhledem k tomu, že afektivní epizody mění mozkové procesy, způsobují významné dysfunkce, a vedou k rezistenci k léčbě, měla by být hlavním dlouhodobým cílem terapie bipolární poruchy prevence výskytu dalších epizod.

Bipolární  porucha patří mezi 10 chorob, které nejvíce postihují kvalitu života, je také spojena s nejvyšším rizikem sebevraždy, které je 15x vyšší než v obecné populaci. 

Další perspektivy v léčbě BP

Snadno dostupné a bezpečné jsou kombinace výše zmíněné léčby s nutraceutiky (kyselina listová, vitamin D). Nutraceutika jsou obecně dietní/potravinové doplňky obsahující vitaminy, stopové prvky, antioxidačně působící látky, působící pozitivně na látkovou výměnu. V žádném případě však nenahrazují výše popsanou léčbu, mohou být pouze jejím doplňkem. Účinnost nutraceutik je nutné posuzovat s velkou kritičností.  Nadějné jsou kombinace s látkami chránícími mitochondrie, použití je ve stádiu výzkumu.

Dalším perspektivním přístupem je snaha zlepšit soustředění, rychlost zpracování informací, bezprostřední i pracovní paměť a další poznávací - kognitivní funkce. Kognitivní potíže mohou u bipolárních pacientů přetrvávat i v období klidů a mohou pacientům komplikovat profesní i společenský život. Obecně ke strategiím zlepšujícím kognici patří kognitivní trénink, výzkumně se zkouší tzv. neuromodulace.

Jaké má postavení v léčbě BP psychoterapie

Psychoterapie v léčbě bipolární poruchy doplňková. Farmaka nemůže nahradit, jednalo by se o přístup non lege artis (nesprávný, neodpovědný). Strategie psychoterapeutické léčby předpokládají kombinaci s farmakoterapií.  Předpokládá se, že farmaka ovlivňují podstatu poruchy, která je biologická, zatímco psychoterapie se soustředí na zvýšení odolnosti ke stresu, zlepšení rodinného prostředí, rekonstruuje dysfunkční kognitivní procesy a vede pacienta k harmonizaci režimu dne. Současné studované přístupy jsou následující: léčba zaměřená na rodinu, interpersonální terapie a léčba sociálních rytmů,  monitorování prodromálních symptomů, a kognitivně behaviorální terapie.

Závěrem

Bipolární  porucha patří mezi 10 chorob, které nejvíce postihují kvalitu života, je také spojena s nejvyšším rizikem sebevraždy, které je 15x vyšší než v obecné populaci. Onemocnění je navíc spojeno se sníženou práceschopností. Onemocnění je charakterizováno opakovanými epizodami deprese a mánie, které začínají v období časné dospělosti. První nespecifické příznaky lze však vystopovat daleko dříve. Jedná se o celoživotní onemocnění léčitelné psychofarmaky, kombinací s psychoterapií a úpravou životního stylu.