Diskuze, zdali se plodnost mužů skutečně snižuje, trvá dodnes, nicméně spolu se zvyšujícím se výskytem závažných onemocnění a vrozených vad močopohlavní soustavy u chlapců a mužů (nesestouplá varlata po porodu, hypospadie, karcinomy varlete) dala tato skutečnost vznik představě o syndromu testikulární dysgeneze jako reakci varlete ještě ve fetálním období na škodliviny ze zevního prostředí, se kterými se mužský plod v děloze (a následně během života) setkává.

Potence a plodnost jsou dvě zcela odlišné a nesouvisející věci.

Příčiny neplodnosti

Bez ohledu na odborné diskuze je nepopiratelným a prokazatelným faktem, že hlavní indikací pro léčbu poruch plodnosti metodou mimotělního oplodnění nejsou v hospodářsky vyvinutých zemích (včetně České republiky) příčiny na straně ženy, ale snížená plodnost muže. Nutno zdůraznit, že potence a plodnost jsou dvě zcela odlišné a nesouvisející věci. Řešení situace musí vycházet vždy ze snahy o přesné zjištění příčiny problému, kterou se však vždy nemusí podařit odhalit. Zjištěné anatomické poruchy (včetně tzv. varikokély - obdoby křečových žil v oblasti varlete) lze řešit chirurgicky, funkční poruchy (erektilní dysfunkce a poruchy ejakulace) mají dnes snadné medikamentozní řešení. V naprosté většině případů se však jedná o snížení počtu, pohyblivosti a utváření (morfologie) spermií, většinou ve vzájemné kombinaci. Proces tvorby spermií je snaha ovlivňovat řadou podpůrných léků, žádný z nich však prokazatelně spermatogenezu (tvorbu spermií) významně neovlivňuje. To, co má moderní medicína k dispozici, jsou metody a postupy umožňující s danými spermiemi úspěšnou léčbu – obecně se tyto postupy dnes shrnují pod pojmem metody asistované reprodukce.

Největší revoluci v přístupu k poruše mužské plodnosti přinesla začátkem devadesátých let minulého století metoda intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI), při které je jediná spermie mikropipetou aplikována do cytoplazmy zralého vajíčka.

Revoluce v řešení neplodnosti

Mírné poruchy plodnosti muže lze řešit prostou nitroděložní inseminací, kdy adekvátní laboratorní úpravou lze v dostatečném počtu zkoncentrovat funkčně zdatné spermie, které jsou v období ovulace aplikovány přímo do děložní dutiny. Největší revoluci v přístupu k poruše mužské plodnosti přinesla začátkem devadesátých let minulého století metoda intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI), při které je jediná spermie mikropipetou aplikována do cytoplazmy zralého vajíčka. Tento postup umožnil nejenom léčit i ty nejzávažnější poruchy mužské plodnosti, ale umožnil i úspěšnou léčbu v těch případech, kdy v ejakulátu nejsou nalezeny žádné spermie – v případě uzavřených chámovodů lze spermie získat chirurgickou cestou z nadvarlete. Zásadní informaci však přineslo zjištění, že i při neobstrukční azoospermii je asi u poloviny mužů tvorba spermií ostrůvkovitě zachována, tyto kanálky se zachovanou tvorbou spermií lze po otevření varlete s použitím operačního mikroskopu identifikovat, vyjmout a předat je do embryologické laboratoře, kde jsou izolovány jednotlivé spermie pro další použití. Zcela zásadní při práci s těmito spermiemi je bezpečnost jejich použití – část těchto poruch má genetickou příčinu s rizikem přenosu na potomstvo. Zásadním předpokladem léčby je proto v těchto případech cílené genetické vyšetření, které vyloučí genetickou příčinu závažně snížené plodnosti muže ( ať již na úrovni chromozomů či jednotlivých genů). Současné možnosti reprodukční genetiky a reprodukční medicíny však umožňují i těmto párům počít geneticky vlastní potomstvo bez rizika přenosu dědičných poruch.