Je charakterizována snížením kostní hmoty a degradací kostní mikroarchitektury (to se týká hlavně trámců spongiózní kosti), což má za následek zvýšenou kostní lomivost a z toho plynoucí zvýšená rizika vzniku zlomenin. Osteoporóza je za chorobu považována tehdy, když dochází k patologické ztrátě kostní substance, která rovnoměrně postihuje jak organickou kostní matrix, tak i obsah anorganických látek.

Rizikové faktory osteoporózy:

  • nízká tělesná hmotnost, v praxi méně než 85 % ideální tělesné váhy, v absolutních číslech je to méně než 60 kg
  • čerstvý úbytek tělesné váhy
  • výskyt zlomenin u konkrétního pacienta a výskyt zlomenin v jeho rodině
  • kouření, alkoholové excesy, kofeinismus
  • kavkazské(bílé) etnikum se štíhlou postavou, hypermobilními klouby a jemnými vlasy
  • podvýživa či jednostranná strava s nízkým příjmem kalcia, dieta s vysokým podílem vlákniny, fosfátů nebo proteinů
  • sedavý způsob života
  • užívání některých léků, jako jsou kortikosteroidy nebo antiepileptika
  • časný přechod

Do 75 let věku utrpí asi 30 % populace zlomeninu, která vzniká v osteoporotické kosti. Většina těchto zlomenin přitom vzniká u pacientů, kteří nebyli na osteoporózu nikdy vyšetřováni ani léčeni. Na rtg snímku, zhotoveném při fraktuře je zjištěn úbytek kostní tkáně, který se ale projeví až při absenci 30-50 % kostního minerálu.

Lidská kostra obsahuje největší množství kostní hmoty mezi 30 až 40 lety věku. Po 40. roce věku začíná postupné, na věku závislé snižování kostní hmoty, která u žen vede ke ztrátě 35 – 40 % kortikální (povrchní pevné vrstvy kosti) a 55-60 % kosti spongiózní (trámčité). Muži ztrácejí jen asi 2/3 tohoto množství. Rychlost kostní ztráty se urychluje do 70 let věku, poté se zpomaluje.

Osteoporóza I. typu

U žen se ztráta kosti výrazně zrychluje po menopauze, kdy dosahuje ročně 2-3 % po dobu 6-10 let. Primární roli zde hraje snížení hormonální hladiny-estrogenu. Tato postmenopauzální osteoporóza neboli osteoporóza I. typu postihuje převážně spongiózní kost. 

Osteoporóza II. typu

Osteoporóza II. typu, také známá jako senilní involuční osteoporóza, má za hlavní příčinu snížení kostní novotvorby. Projevuje se u žen i u mužů v poměru 2:1 a postihuje rovnoměrně spongiózní i kortikální kost. Osteoporóza jako choroba se vyznačuje především zvýšeným úbytkem spongiózní kosti, zatímco kortikální kost ubývá postupně pomalu jako výraz involučních změn při stárnutí.

I bez chorobné osteoporózy se se množství kostní hmoty sníží během několika desetiletí asi na 50 % hmoty obvyklé u jedince třicetiletého.

I bez chorobné osteoporózy se se množství kostní hmoty sníží během několika desetiletí asi na 50 % hmoty obvyklé u jedince třicetiletého. Nosnost spongiózní kosti je přímo úměrná druhé mocnině hustoty kosti. Sníží-li se hustota kosti na polovinu, dojde k oslabení nosnosti kosti na jednu čtvrtinu za původně normálního stavu. Tento jev je typický v kostech s nejvyšším podílem spongiózy, jako jsou např. těla obratlů, jejich výška se snižuje, tvar se mění na klínovitý. Spontánně a bez odpovídajícího násilí vznikající deformity obratlových těl mohou provázeny bolestmi v oblasti hrudní a bederní páteře, vzniká obloukovitá hrudní kyfóza (kulatá záda) a kompensační prohnutí v bederní oblasti. Snižuje se výška postavy, ochabuje břišní stěna.

Rozvinutá osteoporóza

Největším problémem rozvinuté osteoporózy jsou snadné zlomeniny kostí s převahou spongiózy.  Nejčastější jsou zlomeniny dolního konce kosti vřetenní, kterých je v naší populaci zhruba 30 000 ročně. Relativní výhodou u těchto zlomenin je poměrně snadná konzervativní léčba a dobré hojivé schopnosti kostí v oblasti zápěstí při správně vedené terapii.  Nejzávažnější jsou však zlomeniny horního konce kosti stehenní, který je tvořen převážně spongiózou. Těchto zlomenin je v naší republice ošetřeno ročně na 15-16 tisíc, podle statistik končí až jedna třetina fatálně do jednoho roku po jejím vzniku, velká část těchto starších pacientů trpí mnoha závažnými, interními chorobami, které velmi znesnadňují aktivní způsob léčení. Těchto zlomenin stále přibývá v souvislosti s prodlužováním lidského věku, jejich terapie je pouze operační, tito pacienti nejsou schopni strávit v klidu na lůžku 10-12 týdnů. Asi jednu polovinu těchto zlomenin tvoří fraktury krčku kosti stehenní, které se velmi obtížně hojí, proto se v jejich léčení používá kloubní náhrada hlavice kosti stehenní. Druhou polovinu tvoří zlomeniny trochanterické, ve spongiózním kostním masivu horního konce stehenní kosti, při jejich léčení používáme spojení speciálně konstruovanými hřeby a šrouby. Prognóza i možné komplikace jsou u obou těchto skupin je shodné.

Jak již bylo řečeno, osteoporóza postihuje častěji ženy než muže. Riziko vzniku osteoporotické zlomeniny je u mužů podle statik asi 13 %, zatím co u žen to dosahuje až 40 %. Léčení osteoporózy je možné, ale poměrně málo účinné, a navíc velmi drahé. Základem každé úspěšné léčby je zamezení dalších ztrát kostní hmoty. Toho lze docílit různými postupy medikamentózní terapie s nutno úpravou životního stylu, což je zejména u starších jedinců obtížně. Ani mezi odborníky není jednotný názor na vhodné léčebné postupy, očekávaný terapeutický efekt přichází po velmi dlouhé době a je velmi obtížně průkazný. Proto je důležitější prevence-kombinace pohybové aktivity, pestrá strava s dostatkem kalcia a vitaminů. Velký důraz je třeba klást na prevenci úrazů, některý z doporučovaných způsobů medikamentozní terapie má většinou efekt až po dlouhé době užívání těchto preparátů.

Jak již bylo řečeno, osteoporóza postihuje častěji ženy než muže. Riziko vzniku osteoporotické zlomeniny je u mužů podle statik asi 13 %, zatím co u žen to dosahuje až 40 %.

Důležitost prevence

Jak již bylo řečeno, osteoporóza postihuje častěji ženy než muže. Riziko vzniku osteoporotické zlomeniny je u mužů podle statik asi 13 %, zatím co u žen to dosahuje až 40 %. Léčení osteoporózy je možné, ale poměrně málo účinné, a navíc velmi drahé. Základem každé úspěšné léčby je zamezení dalších ztrát kostní hmoty. Toho lze docílit různými postupy medikamentózní terapie s nutno úpravou životního stylu, což je zejména u starších jedinců obtížně. Ani mezi odborníky není jednotný názor na vhodné léčebné postupy, očekávaný terapeutický efekt přichází po velmi dlouhé době a je velmi obtížně průkazný. Proto je důležitější prevence-kombinace pohybové aktivity, pestrá strava s dostatkem kalcia a vitaminů. Velký důraz je třeba klást na prevenci úrazů, některý z doporučovaných způsobů medikamentozní terapie má většinou efekt až po dlouhé době užívání těchto preparátů.