Nadužívání antibiotik

Aby mohly mikroorganismy (bakterie) přežít do současnosti, musely si vytvořit obranné mechanismy, mezi které patří mimo jiné i odolnost vůči látkám s antibakteriálním působením, které se v prostředí přirozeně vyskytují. Zjednodušeně lze říci, že lidstvo svým nezodpovědným přístupem k používání antibiotik rezistenci nevytvořilo, ale výrazně umožnilo její rozšíření mezi bakteriemi. Dlouhou dobu byla antibiotika vnímána jako zcela bezpečná léčiva, která vymýtí bakteriální infekce, ale tak tomu není, ani z podstaty věci být nemůže.

Hrozba infekcí vyvolaných multirezistentními bakteriemi se nás samozřejmě týká i v České republice.

Rezistentní bakterie

Dnes se stále více hovoří o narůstajícím počtu pacientů, kteří zemřou v důsledku infekce vyvolané rezistentní bakterií. To je sice fakt, ale zavádějící, neboť samotná rezistence k antibiotiku není příčinou vzniku infekce. Problém je, že pacient nemusí dostat účinná antibiotika, protože lékař neví, že původce infekce není citlivý na běžně používaná antibiotika, a pak léčba selhává a pacient může zemřít. Hrozba infekcí vyvolaných multirezistentními bakteriemi se nás samozřejmě týká i v České republice. Bohužel epidemiologická situace není příliš příznivá, především u tzv. gramnegativních tyčinek, kam patří např. Escherichia coli – nejčastější původce infekcí močových cest apod. Rezistence u těchto bakterií, někdy též označovaných jako střevní, dosahuje v ČR alarmujících rozměrů. V praxi to znamená, že se používají stále „silnější“ antibiotika, která byla dříve řazena mezi tzv. rezervní. Pacienti s infekcí vyvolanou rezistentní bakterií musí být často hospitalizováni a léčení intravenózně podávanými antibiotiky, protože perorální formy jsou již neúčinné.

Příčiny rezistence

To, že antibiotika přestávají fungovat, není nic nového. Příčin je jistě mnoho, ať už je to nadužívání a zneužívání antibiotik v humánní medicíně, tak používání antibiotik jako růstových faktorů v živočišné výrobě nebo antimykotik, tj. léků na kvasinkové a plísňové infekce, v rostlinné výrobě, kde se používají k celoplošným postřikům obilí jako tzv. fungicidy.

Vzhledem k tomu, že velká část infekcí je endogenního původu, tak v konečném důsledku antibiotika aktivně působí i vůči bakteriím, jež jsou součástí přirozené mikroflóry našeho těla.

Správné používáni antibiotik

Antibiotika jsou určená k léčbě infekcí vyvolaných bakteriálními původci. V případě jiné než bakteriální etiologie antibiotika účinná nejsou a jejich podávání nevede k uzdravení pacienta, ale může ho naopak dokonce významně poškodit. Antibiotika si totiž nedokáží „vybrat“ ty špatné bakterie, které onemocnění vyvolávají, ale působí na všechny přítomné bakteriální buňky, které jsou vůči nim vnímavé. Vzhledem k tomu, že velká část infekcí je endogenního původu, tak v konečném důsledku antibiotika aktivně působí i vůči bakteriím, jež jsou součástí přirozené mikroflóry našeho těla. Nejenže se antibiotický tlak spolupodílí na selekci rezistentních kmenů bakterií, ale především na ovlivnění křehkého ekosystému mikroflóry lidského těla. Následkem čehož jsou další infekční komplikace.

Vývoj antibiotik je oproti vývoji klasických léčiv poměrně specifický – v dnešní době není jednoduché nalézt zcela novou molekulu a včas ji klinicky ověřit. Nejdříve se musí provést několik fází laboratorního testování na bakteriálních kmenech a poté ověřit jejich klinickou účinnost a bezpečnost na dostatečně velkém souboru pacientů, a to vyžaduje kromě nemalých financí i hodně času. Vývoj tedy trvá řádově 5–10 let. Bohužel po uvedení takového léku na trh jsou některé bakterie schopné rozvinout vůči němu rezistenci během jednoho roku klinického používání.

Co s tím? Každý z nás, ať již pacient nebo lékař, by si měl uvědomit, že antibiotika jsou obrovským přírodním dědictvím, a proto bychom se k nim měli chovat, aby jejich účinnost byla zachována i pro příští generace.