Již řadu let jste tváří kampaně, která se snaží veřejnost informovat o rizicích diabetu. Jak se přihodilo, že jste se rozhodl spolupracovat právě s Diabetickou organizací České republiky?
Potkal jsem se s profesorem Milanem Kvapilem, předsedou Diabetické asociace a rád přijal nabídku ke spolupráci. Boj s touto neviditelnou nemocí bohužel nikdy nebude pro média dost atraktivní, diabetická asociace nemá své pořady, a tak se snažím pomoct alespoň takhle.

Máte s touto nemocí zkušenost? Setkal jste se s ní třeba u někoho z rodiny nebo u některého z vašich přátel – a víte vlastně, jak jste na tom s krevním cukrem vy sám?
Máma byla úspěšně léčený diabetik, táta rovněž a já mám cukr dobrý, hlídám to.

Já nechci lidem předávat poselství, od toho jsou povolanější, snažím se jen trochu pomoct, aby se lidé o ten problém zajímali.

Pokud byste měl vybrat jedno nejdůležitější poselství, které chcete společně s lékaři předat lidem ve věci diabetu, které by to bylo?
Já nechci lidem předávat poselství, od toho jsou povolanější, snažím se jen trochu pomoct, aby se lidé o ten problém zajímali. Ona totiž cukrovka nebolí a mnohdy se o tom, že trpíme diabetem, dozvíme, až když jdeme k doktorům kvůli něčemu úplně jinému.

Každý, kdo navštívil lékaře, dobře zná nezáživné lístky s radami, jak překonat tu či onu nemoc. Vaše spoty se snaží zaujmout mnohem atraktivnějším způsobem. Jak lze podle vašich zkušeností co nejlépe vzdělávat lidi o rizicích této – nebo i jiných – nemocí?
Snažili jsme se upoutat lidi jinak, a více než letáky na nástěnce u lékaře, snad jsme uspěli, ale spotů bylo jak šafránu, bral bych klidně více takové práce!

Já sám jsem příkladem toho, že lidé o tom, co konzumují, většinou začnou přemýšlet, až když je k tomu dožene nějaký neduh.

Ve starší kampani jste upozorňoval na to, že většina diabetiků u nás si nemoc přivodila vlastním přičiněním, tedy dlouhodobě nezdravým životním stylem. Přitom často ani nevědí, že diabetem trpí. Dovedete si vysvětlit, co člověka vede k tak nadměrné konzumaci nezdravého jídla, že si tím zdevastuje zdraví – a přitom si ani neužije bohémského života?
Já sám jsem příkladem toho, že lidé o tom, co konzumují, většinou začnou přemýšlet, až když je k tomu dožene nějaký neduh. Před lety jsem prodělal střevní zánětlivé onemocnění, naštěstí lehké a bez následků, ale varování to bylo dostatečné! Tak jsem začal trochu přemýšlet o jídle a životním stylu a díky tomu zažívám velké gastronomické rozkoše!

Vy ctíte to, co hlásáte? Tedy hlídáte si příjem cukru a snažíte se žít zdravě, abyste se vyhnul diabetu a dalším civilizačním chorobám?
Teď už bych neřekl, že se snažím žít zdravě, prostě jsem si zvykl jíst lepší a kvalitnější věci a nemusím se při tom nijak omezovat, změna jídelníčku si o to řekla sama. Mám opravdovou radost ze života, když se na mě z talíře smějí jehněčí kotletky french rack, jen tak, bez přílohy, maximálně s pečenými fazolkami. Na gramáž nehledím, jím do syta, červeného vína piju podle chuti a potřeby, cítím se skvěle a váhu a cukr mám stabilní.

Kdyby se Vás někdo zeptal, co byste mu poradil pro prevenci diabetu, když už jste tou tváří boje proti této nemoci, co byste mu doporučil, aby udělal?
První věc je jít si nechat změřit cukr, a když už vám ti upíři v nemocnici tu krev budou brát, tak zjistí i cholesterol apod. a pak už je na vás, jak naložíte s radou lékaře. Nejdůležitější je se prostě zvednout a jít se nechat preventivně vyšetřit, i když nic necítíte a cesta k lékaři vám přijde trošku zbytečná, když vás přece nic nebolí. Cukrovka totiž nebolí a není vidět a o to je zákeřnější. Tak šup šup!