Pohlédněme nyní jen na každodenní obraz ambulance. Před čtyřiceti lety přinášeli pacienti nádoby s časově sesbíranou močí, aby bylo možno stanovit odpady cukru a podle toho upravit dávky inzulinu. Zároveň byly hodnoceny subjektivní potíže, které mohly být podmíněny vyšší, nebo naopak nízkou glykemií. U dalších pacientů (tzv. nezávislých na inzulinu) byl často jen registrován efekt předepisovaných tablet na ranní glykemii stanovenou v laboratoři. Zavedení glykovaného hemoglobinu přineslo první výsledky z dlouhodobější kompenzace. Současně přibyly poznatky o vlivu kompenzace pro další vývoj onemocnění a na rozvoj pozdních komplikací. Pacient již nemusel sbírat moč, neboť i stanovování bílkoviny albuminu v moči se postupně stalo jednorázovým vyšetřením aktuálně získaného vzorku moči.

Současná doba potřeby ambulantní péče změnila.

Současná doba potřeby ambulantní péče změnila. Zatímco pacient zůstává vlastně stejný se svými osobními vlastnostmi, jeho život ovlivňuje prostředí s mnoha novinkami získávanými z veřejných prostředků včetně internetu. To se pak promítá jak do diskusí v čekárnách, tak ještě více v ordinacích. Poznatky z posledních deseti let vedou k výraznější orientaci na individualizovanou léčbu, neboť pacient do nemoci promítá svoje specifické rysy. Nejde jen o diabetes, ale také o další stavy či onemocnění, které je třeba léčit současně. Právě z tohoto pohledu je třeba, aby zvolená doporučení a léčebná opatření směřovala i k prevenci možných komplikací diabetu.

A jak tomu bude za dvacet let? I přes různá digitální propojení, jejichž prostřednictvím pacient i laboratoř zašlou výsledky přímo lékaři do ordinace, zásadní roli bude hrát bezprostřední kontakt pacienta s lékařem, který bude rozvíjet aktivní přístup pacienta ke své nemoci. Vývoj diabetu totiž nebude záviset jen na stále zdokonalované terapii a technologiích, ale na pacientovi samotném.