Lupénka není přímo dědičná choroba, ale je znám dědičný sklon k této nemoci. To znamená, že pokud někdo z rodiny trpí lupénkou, je vyšší riziko, že se může u rodinného příslušníka také objevit. Dle dostupných údajů:

  • Pokud jeden z rodičů trpí psoriázou, riziko u dítěte je 30 %
  • Pokud mají oba rodiče lupénku, pak se riziko zvyšuje až na 70 %

Ke vzniku psoriázy je často potřeba spouštěcí faktor:

  • Tím může být infekce, například angina
  • Špatný životní styl, a to zejména nadměrný stres (ať psychický či fyzický např. úraz, operace)

Dnes už víme relativně detailně, jaké patofyziologické mechanismy vedou ke vzniku psoriázy, ale stále nám není známo, co ji přesně způsobuje. Zároveň však díky novým vědeckým objevům můžeme v současnosti léčit lupénku mnohem cíleněji a účinněji.

Lupénka nepostihuje jen kůži

Poslední výzkumy ukazují, že lupénka nepostihuje jen kůži, ale je spojena s řadou dalších onemocnění.
Jde o imunologicky podmíněné choroby:

  • Psoriatická artritida (přibližně 25 %)
  • Crohnova choroba
  • Ulcerózní kolitida
  • Bechtěrevova choroba
  • Zejména nemoci tzv. metabolického syndromu, jako je např. diabetes mellitus II. typu, arteriální  hypertenze nebo dyslipidémie.

Lupénka není infekční onemocnění, a proto se nemusíme bát podat ruku pacientovi, který má postiženě nehty nebo dlaně psoriázou.

Jaké části těla lupénka zasahuje?

Lupénka se objevuje zejména na predilekčních lokalizacích, jako je kštice, lokty, kolena, křížová oblast, ale může se v podstatě objevit i kdekoliv jinde na kůži jako červená ložiska, které mají drsnější povrch a většinou bývají kryty šupinami. Bohužel mohou být postiženě i nehty, což výrazně snižuje kvalitu života tím, že patří mezi stále viditelná - odkrytá místa. Důležité je ale říci, že lupénka není infekční onemocnění, a proto se nemusíme bát podat ruku pacientovi, který má postiženě nehty nebo dlaně psoriázou. Lupénkou se totiž skutečně nemůžeme za žádných okolností nakazit. Léčba psoriázy zaleží na jejím rozsahu. Pokud se jedná o mírnější formu, je možné zvolit lokální terapii pomocí různých mastí, ať to jsou kortikoidní externa nebo kombinace kortikoidů s derivátem vitaminu D, dehtové preparáty a další.

V případě, že jsou projevy lupénky rozsáhlejší, za což se považuje postižení minimálně 10 % povrchu těla, můžeme pak pacientovi nabídnout jinou léčbu než pouze lokální, například foto léčbu, tablety a u indikovaných případů biologickou léčbu. Tablety jsou v léčbě psoriázy k dispozici řadu desítek let, ale ze strachu z nežádoucích účinků se používaly méně. Dnes ale víme, jak správně používat i tyto terapeutické možnosti, aby léčba byla bezpečná a zároveň úspěšná.

Biologická léčba lupénky

Novinkou v celkové terapii je tzv. biologická léčba, která dokáže cíleně zablokovat klíčové bílkoviny imunitního systému, které vyvolávají vznik zánětu u psoriázy. Výhodou této léčby je kromě vysoké účinnosti i velmi dobrá snášenlivost, a to ne jenom v krátkodobém horizontu, ale i při dlouhodobém podávání. Pokud pacient na léčbu reaguje dobře a snáší ji dobře, pak se podává kontinuálně. Při vysazení lze očekávat recidivu kožních projevů. Momentálně na našem pracovišti máme pacienty, kteří užívají biologickou léčbu téměř 10 let a jsou buď kompletně bez projevů psoriázy, nebo mají nějaké minimální projevy. Biologická terapie se podává v podkožních injekcích nebo v intravenózní infúzi.Aktuálně je k dispozici 5 biologických léků a v následujících letech očekáváme registraci dalších preparátů, což zvyšuje naději, že i na ty nejrezistentnější formy lupénky najdeme vhodnou terapii.