Trvá-li kopřivka déle jak šest týdnů, považuje se za chronickou.

Příčiny, spouštěče, doprovodné choroby, léčba, průběh i prognóza u chronické kopřivky jsou zcela jiné. Postihuje cca 1 % lidí, více ženy. Denně či téměř denně dochází k výsevům silně svědících kopřivkových pupenů, jež mohou splývat v rozsáhlé mapovité plochy. Kopřivka vzniká uvolněním látek, jako je histamin aj., které způsobují rozšíření kožních cév s následným průnikem tekutiny z cév do kůže. Trvá-li kopřivka déle jak šest týdnů, považuje se za chronickou. Výrazně omezuje běžný život – v práci, doma, volném čase. Zkuste si představit, jak byste fungovali se silně svědící vyrážkou na celém těle, která vás nutí ke škrabání, a to i v noci. Kopřivka může navíc postihovat i hlubší tkáně, což vede k „cévnímu“ otoku (angioedém), zejména v obličeji. Pokud otok postihne sliznice, může vést k závažným až život ohrožujícím stavům jako jsou dýchací a polykací obtíže i poruchy vědomí.

Zkuste si představit, jak byste fungovali se silně svědící vyrážkou na celém těle, která vás nutí ke škrabání, a to i v noci.

Pátrání po příčinách chronické kopřivky

Diagnostika obvykle nečiní potíží (vzhled a průběh jsou typické). Problémem bývají spouštěče a doprovodné choroby, protože mohou být příčinou úpornosti kopřivky i přes správnou léčbu.

Pátrá se především po těchto vlivech:

  • potraviny
  • léky (zejm. proti bolesti)
  • chronické záněty
  • skryté infekce bakteriální, virové a parazitární

Dále po vnitřních chorobách:

  • štítné žlázy
  • krve
  • pojiva
  • po odchylkách imunitních a alergických
  • event. i nádorech

Rozsáhlá necílená, nesystematická laboratorní vyšetření obvykle nepřináší kýžený výsledek. Také sám pacient musí pátrat - optimální formou pro sledování potenciálních spouštěcích vlivů je kalendářní deníček.

Kopřivka není alergie

Příčiny chronické kopřivky dlouho nebyly vůbec známé. Díky nejnovějšímu výzkumu nyní víme, že až u poloviny osob s chronickou kopřivkou jsou imunitní odchylky, tzv. autoreaktivita, v jejímž důsledku dochází k uvolnění histaminu vedoucího ke vzniku kopřivky a angioedému. Zjednodušeně řečeno je histamin látka, která se uvolňuje z žírných buněk do kůže po působení alergenu při časné alergické reakci (např. alergie na vosí bodnutí). U chronické kopřivky ale dochází k jeho uvolnění bez působení nějakého zevního alergenu. O spojitosti chronické kopřivky s imunitními odchylkami svědčí i fakt, že tyto osoby současně mají častěji autoimunitní zánět štítné žlázy nebo některou atopickou chorobu a během života se u nich mohou objevit i další autoimunitní choroby. Spouštěčem kopřivky mohou být také potraviny a nápoje, obsahující velké množství zmíněného histaminu, nebo které histamin uvolňují a jsou schopné vyvolat stejné potíže jako u alergie. Tento jev se označuje jako pseudoalergie či intolerance.

Menší skupinu tvoří chronické kopřivky, kde je spouštěč známý a kopřivku lze opakovaně vyvolat. Jsou to fyzikální vlivy jako tlak, chlad, teplo, sluneční záření, vibrace anebo kontaktní vlivy jako voda, tření, telesná námaha, pocení, látky rostlinné či živočišné povahy. Tyto vlivy vedou v konečném důsledku též k uvolnění histaminu a následně vzniku „indukovatelné“ kopřivky.

Pro zmírnění průběhu je důležitá i prevence, tj. vyhýbat se známým spouštěčům a po dalších pátrat.

Chronická kopřivka je léčitelná

Realistickým cílem léčby chronické kopřivky je zmírnit příznaky, zlepšit a stabilizovat její průběh a zabránit komplikacím. V dlouhodobém měřítku pak lze i dosáhnout stavu bez kopřivky. Pro zmírnění průběhu je důležitá i prevence, tj. vyhýbat se známým spouštěčům a po dalších pátrat. Jinak je jakákoliv léčba málo účinná. Léčebně se používají antihistaminika, léky blokující zmíněný histamin. Na trhu je jich řada, některá jsou i volně prodejná. U chronické kopřivky se používají tzv. nesedativní antihistaminika (netlumící pozornost). A to pouze ta, která jsou prověřená pro léčbu chronické kopřivky, neboť se u těžkých případů používá i vyšší dávkování, než je obvyklé. Antihistaminika se užívají souvisle denně a dlouhodobá sledování v praxi ukazují, že jsou to léky bezpečné, v těle se nehromadí; samozřejmě je třeba dodržovat pokyny lékaře. Určité odlišnosti jsou z důvodu bezpečnosti v léčbě malých dětí, těhotných a kojících žen a starších či jinak nemocných osob. S pravidelnou léčbou a prevencí spouštěčů odeznívá až polovina případů chronické kopřivky v horizontu pěti let. Chronickou kopřivku vyšetřuje a léčí především dermatolog či alergolog. A samozřejmě i praktický lékař, případně i další, pokud se v problematice orientují a sledují ji.

Pro nejtěžší případy je nyní možno nově použít i tzv. biologika - léky obdobné bílkovinám imunitního systému.

Léčba pro nejtěžší případy

Z odborné literatury je známo, že až polovina nemocných potřebuje ke stabilizaci kopřivky 2-4 x vyšší dávky antihistaminik. A třetina nemocných nereaguje ani na ně. Pro tyto velmi závažné případy je možno přidat imunosupresiva, léky tlumící imunitu, které však mají krátkodobé, ale i dlouhodobé nežádoucí účinky. Pro nejtěžší případy je nyní možno nově použít i tzv. biologika - léky obdobné bílkovinám imunitního systému. Jedná se o injekční lék, používaný v léčbě těžkého průduškového astmatu, takže jeho bezpečnost je solidně ověřena. Je vázán na specializovaná dermatologická centra na určených klinikách či kožních odděleních nemocnic. Ke zvládání chronické kopřivky je třeba dlouhodobá pravidelná léčba a vyhýbání se spouštěčům. Neméně významná je i spolupráce a vzájemná důvěra.