Revmatoidní artritida se projevuje především zánětem kloubů, jejich bolestí a postupnou degenerací. Veřejnost si ji tak často představuje jako nemoc starých lidí. Je to pravda, nebo postihuje i mladší generace?

Není to tak docela pravda. Výskyt revmatoidní artritidy sice stoupá s věkem, ale onemocnění ve většině případů propukne u lidí mezi 30. – 50. rokem, tj. v produktivním věku. Existuje dokonce i dětská forma této nemoci, takzvaná juvenilní idiopatická artritida. Ta má variabilní průběh a je přibližně desetkrát méně častá než revmatoidní artritida.

Revmatoidní artritida je onemocnění autoimunitní. Léčba je tak zaměřena na potlačení takříkajíc špatně nastavené imunitní odpovědi.

Kolik lidí v České republice trpí touto nemocí?

Výskyt revmatoidní artritidy se pohybuje kolem půl až jednoho procenta celkové populace. To znamená, že v České republice se jedná o padesát až sto tisíc obyvatel. 

Jak probíhá léčba revmatoidní artritidy a co taková léčba znamená pro každodenní život pacienta?

Revmatoidní artritida je onemocnění autoimunitní. Léčba je tak zaměřena na potlačení takříkajíc špatně nastavené imunitní odpovědi. V současné době se podávají imunosupresivní a imunomodulační léky. Jako lék první volby se podává ve většině případů methotrexát, přechodně často také glukokortikoidy. Prakticky to znamená dlouhodobé užívání léčivých přípravků, které vyžadují pravidelné hodnocení účinnosti a kontroly potenciálních vedlejších nežádoucích účinků.

O jaké vedlejší účinky se jedná?

Léky nemusí být v některých případech dobře tolerovány, mohou se dostavit různé zažívací obtíže, únava, pocení, ale i řada jiných vedlejších projevů a je třeba pak upravit dávkování nebo najít vhodnou léčebnou alternativu. Ve většině případů je ale léčba tolerována dobře.

Jakou roli hraje v léčbě včasné podchycení revmatoidní artritidy?

Včasné podchycení diagnózy a rychlé zahájení léčby je klíčem úspěchu. Výhodou je zahájení léčby v průběhu prvních třech měsíců trvání příznaků. Právě včasná léčba je jednou z charakteristik, které v posledních letech významně přispívají k pozorovanému snížení závažnosti revmatoidní artritidy. Proto není s návštěvou odborníka vhodné otálet. 

Co dělat v případě, že včasnou léčbu zdržují dlouhé termíny pro objednání u lékaře?

Dlouhé termíny ke specialistům nejsou bohužel nic neobvyklého, a to ani v zahraničí, nicméně v případech podezření na revmatoidní artritidu by termíny být dlouhé neměly. V některých případech je třeba vyhledat ambulantní centra pro časnou artritidu. Mezitím může pacient užívat nesteroidní antirevmatika, léky podobné ibuprofenu, které do určité míry tlumí bolest, ale nezamezí progresi onemocnění.

Existuje léčba, která dokáže pacienty nemoci nadobro zbavit, nebo se jedná hlavně o podpůrné terapie pro zmírnění příznaků a zpomalení postupu nemoci?

V naprosté většině případů se v současné době stále žádnou léčbou revmatoidní artritidy nelze zbavit. Nicméně při správně vedené terapii může dojít k významnému potlačení příznaků nemoci. Pacienti mohou být bez kloubních otoků a někdy i téměř bez bolestí nebo ztuhlosti. Léčba tak podstatně zamezuje rozvoji destruktivních změn a funkčního omezení.

Vědci při hledání efektivních řešení pro autoimunitní onemocnění upínají pozornost k biologické léčbě. Na jakém principu funguje?

Biologická léčba je k dispozici pro pacienty s revmatoidní artritidou již téměř dvacet let. Řadě z nich přitom významně zlepšila kvalitu života. Pro lepší účinnost se biologická léčba ve většině případů přidává do kombinace ke stávající konvenční terapii, nejčastěji tedy k methotrexátu, což zlepšuje její účinnost, ale překvapivě také bezpečnost. Na rozdíl od konvenčních antirevmatických přípravků působí biologické léky cíleně na buněčné nebo molekulární úrovni imunitního systému. Jedná se o bílkoviny, nejčastěji protilátky, které zasahují přímo imunitní buňky nebo jejich působky a tak tlumí vystupňovanou zánětlivou reakci organismu, potlačují bolest a kloubní otok.

V jakých situacích se lékaři uchylují k biologické léčbě a co přitom posuzují?

Lékaři se k biologické léčbě uchylují v případech aktivního onemocnění. To jsou situace, při nichž jsou při konvenční léčbě stále nateklé a bolestivě zasažené klouby, kterých ovšem nemusí být mnoho. Ve většině případů se jedná o malé klouby rukou anebo nohou. Pro měření aktivity nemoci se využívají speciální kompozitní indexy, ve kterých je hodnocen počet bolestivých a oteklých kloubů, běžné laboratorní ukazatele zánětu, nejčastěji sedimentace erytrocytů, využívá se hodnocení celkové aktivity pacientem a často také lékařem. Výsledkem je číselná hodnota, která udává danou míru aktivity. Podle nových léčebných doporučení by biologická léčba měla být indikována v případech přetrvávající střední až vysoké aktivitě nemoci navzdory podávání konvenční léčby.

V dohledné době budou vstupovat do klinické praxe nové léky pro léčbu revmatoidní artritidy. Jaký přínos budou mít pro pacienty?

Jedná se také o cíleně působící léčiva, která mají srovnatelnou účinnost s biologickými léky a jejich určitou výhodou může být podávání ve formě tablet. Biologické léky je totiž nutné podávat v podobě podkožních injekcí nebo nitrožilních infuzí. Dalšími výhodami kromě jednoduššího podávání je i menší omezení při cestování, komplikace s převážení biologického léčiva a bezesporu také nový mechanismus účinku rozšiřující paletu léčiv pro revmatické pacienty.

Pohyb a cvičení jsou důležité pro udržení svalové síly a zachování dostatečného rozsahu pohybu.

Jeden ze způsobů, jak zmírnit projevy nemoci, je pravidelné cvičení. Co byste doporučila jak staršímu, tak mladšímu pacientovi, kterého sice trápí artritida, ale jinak má chuť i sílu věnovat se i nějakému dynamičtějšímu druhu pohybu?

Ve všech věkových kategoriích lze doporučit relativně šetrné sportovní disciplíny, například rychlou chůzi, turistiku, jízdu na kole, plavání nebo běžkování. Záleží na aktivitě a kloubním poškození. Pokud klouby nejsou významněji zasaženy, je možné se věnovat i dynamičtějším sportům. Pohyb a cvičení jsou důležité pro udržení svalové síly a zachování dostatečného rozsahu pohybu. Doporučuje se pravidelné cvičení rukou v pěst, pokrčování a natahování kloubů nebo mačkání míčku. Cvičení by ale nemělo být prováděno do extrémní bolesti a v případech aktivního kloubního zánětu je vhodné pohybovou aktivitu omezit.