V roce 2012 Vám byla diagnostikována histaminová intolerance. Jaké byly Vaše první reakce? Věděla jste něco o tomto onemocnění?
Myslím, že první reakce byla velmi podobná jako u lidí, kteří dlouho hledají příčinu svých zdravotních problémů. Úleva. Možná to zní až podivně, ale pokud člověk hledá měsíce a někdy i léta, proč je mu pořád špatně, jakékoli pojmenování problému přinese úlevu. Až později přišlo rozčarování, protože se jednalo o poměrně nový pojem, který nebyl znám ani mezi lékaři, natož mezi lidmi.

Jelikož se tématem histaminové intolerance zabývám už léta, můžu s klidným srdcem říct, že tato diagnóza znamená potřebu v životě udělat celou řadu změn.

Co přesně pro člověka tato diagnóza znamená?
Jelikož se tématem histaminové intolerance zabývám už léta, můžu s klidným srdcem říct, že tato diagnóza znamená potřebu v životě udělat celou řadu změn. Bohužel pacienti si často myslí, že stačí jen vyřadit pár potravin a ono se vše upraví, ale ve skutečnosti je potřeba zapracovat na celém životním stylu, tedy od kompletní změny v jídelníčku, hledání primární příčiny intolerance až po práci se stresem. Většinou se tato diagnóza vyskytuje jako přidružený symptom další nemoci a začíná detektivní hra, která může být často i pěkně komplikovaná.

Na Vašem blogu se věnujete potravinové alergii a intoleranci a také intoleranci histaminové. Co Vás vedlo k rozhodnutí dělit se o své poznatky a zkušenosti? Bylo k dispozici málo informací?
Na začátku své diagnózy jsem se držela rad lékařů ohledně medikace a diety a když nepřicházela úleva, začalo mi to vrtat hlavou. Udělala jsem tedy to, co jsem zvyklá, vrhla jsem do pročítání odborné literatury a studií. Najednou jsem začala rozkrývat, že pojem histaminová intolerance nebude jen tak jednoduchá diagnóza a že nám stále něco uniká. Když jsem pak nadšeně sdělovala výsledky svého samostudia okolí a zjišťovala v různých diskuzních skupinách, že lidé nemají žádné informace a že jediné dostupné matriály obsahují celou řadu chyb, ať už se týče informací o histaminu v potravinách nebo léčbě, rozhodla jsem se založit blog. To jsem opravdu ještě netušila, do jak komplikovaného tématu se pouštím, co vše bude s tímto tématem souviset a jak dlouho vlastně u blogování vydržím.

Bohužel nám chybí ve školách obecné vzdělávání ohledně fungování lidského těla a lidé jsou tak schopni věřit čemukoli.

Lidé se stále více zabývají nesnášenlivostí na určité potraviny. Pořád je však množství lidí, kteří neznají rozdíly mezi potravinovou alergií a intolerancí. Nemluvě o histaminové intoleranci. Máte dojem, že se situace zlepšuje?
Ano, myslím, že se vše pomalinku zlepšuje, protože se veřejně začíná o alergiích, intolerancích i potravinové nesnášenlivosti psát v médiích. Smutné je, že často nacházíme informace neúplné, nepřesné nebo dokonce lživé. Bohužel nám chybí ve školách obecné vzdělávání ohledně fungování lidského těla a lidé jsou tak schopni věřit čemukoli. Věřím, že se bude situace nadále zlepšovat a že především bude k dispozici více kvalitních informací.

Jaké nejčastější chyby dělají lidé s těmito diagnózami?
Asi ta nějčastější chyba je odmítnutí toho, že tělo volá o pomoc. Lidé pořád hledají nějaké berličky, ať už v medicíně či kuchyni, chtějí rychlá řešení. Často se setkávám s tím, že nechtějí měnit životní styl, přestože je ke zdravotním problémům přivedl. Nejčastější chyba tedy bývá, že se vše snaží uspěchat a chtějí se vracet k původním stravovacím návykům. Další chybou také bývá to, že si na základě neodborných textů za podpory dalších pacientů lidé nasadí příliš přísnou dietu, kterou si mohou ještě více ublížit. Nakonec se tak dostanou do začarovaného kolečka, kdy se primární nemoc ještě více prohloubí nebo si pacient navodí další nutriční deficienci. Proti mýtům, kterými je histaminová intolerance opředena, se snažím celých 6 let bojovat, ale jde to velmi pomalu.

Například histaminová intolerance jako taková poukazuje na škodlivost moderní doby, tedy rychlé stravování, trvanlivé potraviny, využívání přídavných látek, denodenní stravování v restauracích, neznalost kvality potravin, to vše je u histaminiků problém.

Jak byste zhodnotila situaci na českém trhu? Je k dispozicii dostatek potravin a výrobců, kteří poskytují lidem s těmito onemocněními alternativu?
Pro většinu těchto nemocí není potřeba speciálních potravin, stačí vyřadit netolerovanou látku a využívat základní potraviny. V tomto směru si myslím, že Česká republika velmi pokročila a dnes už tady vlastně seženeme cokoliv. Alternativa tedy není problém. Bohužel lidé jsou rozmlsaní a chtějí i náhražky, které jim sice chuťově připomenou netolerovanou látku, ale jejich nutriční kvalita je často diskutabilní. Například histaminová intolerance jako taková poukazuje na škodlivost moderní doby, tedy rychlé stravování, trvanlivé potraviny, využívání přídavných látek, denodenní stravování v restauracích, neznalost kvality potravin, to vše je u histaminiků problém. Výrobců i výrobků podle mne stále přibývá, ale o to více by lidé měli dávat pozor na jejich kvalitu.

Na co by se měli lidé při nákupu potravin soustředit?
Kvalita a čerstvost. To by měla být alfa a omega nejen pro histaminiky. Pokud musím u produktu stát 5 minut, než dočtu jeho složení, a stejně polovině názvů nerozumím, je něco špatně. Je dobré v obchodech přeskočit polotovary a raději se pídit po surovinách, které možná do té doby člověk v životě neviděl, ale které mu mohou pomoci rozšířit jídelníček.

Co byste čtenářům vzkázala na závěr? Nějaké doporučení, rady a tipy?
Doporučila bych, aby nepodceňovali jakoukoli diagnózu a následnou péči o sebe. Tělo dává najevo, že je něco špatně, a pokud se rozhodneme takové volání o pomoc ignorovat, může to skončit mnohem hůře. Histaminová ani jiná potravinová intolerance či přecitlivělost na potraviny není konec světa a jakmile člověk překoná počáteční šok, zase začne mít úsměv na tváři. Také bych doporučila číst, nespoléhat se na neověřené informace, i když se třeba webové stránky tváří profesionálně, velmi často články ani seznamy netvoří lidé s biomedicínským vzděláním.

Tím nejlepším trikem je nakonec zapisovat si podrobně, co jím a jaké mám reakce, a nakonec si seskládat vyvážený jídelníček z toleravaných potravin. Tělo je nejlepší ukazatel toho, co tolerujeme.